Ano, i výchova patří ke vzdělání, pojďme si na toto téma něco říct.

V obecném pojetí je výchova chápána jako specificky lidská činnost zaměřená na péči o tělesný a duševní vývoj člověka, včetně osvojení nezbytných vědomostí, dovedností, koncipování názorů na svět a dodržování v dané době platných, společensky žádoucích mravních norem. Jedná se tedy o pozitivně zaměřené formování vychovávaného vychovatelem. Úlohou výchovy z hlediska společnosti je tedy celková kultivace nejen jedince, ale celé společnosti. Výchova je tedy jevem historickým, existuje od vzniku společnosti jako nezbytný fenomén. Přestože se mění cíle, obsah, podmínky i prostředky, výchova jako proces záměrného formování a kultivace člověka zůstává.

Výchova je tedy proces záměrného a cílevědomého vytváření a ovlivňování podmínek umožňujících optimální rozvoj každého jedince v souladu s individuálními dispozicemi a stimulujích jeho vlastní snahu stát se autentickou (sám sebou, nepřetvařující), vnitřně integrovanou (vyrovnaná, přiměřeně rozvinutá) a socializovanou (přizpůsobivou společnosti) osobností.

Výchova v užším smyslu

Tak je obvykle chápána speciální oblast výchovného působení (např. výchova mimo vyučování) nebo působení zaměřené převážně na určitou stránku osobnosti vychovávaného (např. na citovou, volní nebo rozumovou) nebo rozvíjející např. tělesnou, estetickou a nejčastěji mravní složku člověka a nebo se vztahuje pouze k výchovné práci určité skupiny vychovatelů (např. se týká pouze práce vychovatelů či učitelů – profesionálů). Mnozí autoři pojímají výchovu v užším slova smyslu také jako vzdělávání. Výchova v užším smyslu je vždy ve vztahu k výchově v širším významu částečná, speciálněji zaměřená, je její podmnožinou.

Výchova v širším smyslu

Představuje záměrné působení ve všech oblastech výchovy, na celou osobnost vychovávaného a týká se činnosti všech, kteří vychovávají. Hovoříme-li v pedagogice o výchově jako předmětu zkoumání vědního oboru, máme na mysli široké pojetí. Tj.: výchova jako mnoha faktory podmíněný, záměrný, všestranně formativní proces.

Při užívání pojmu výchova nemusí být z kontextu vždy zřejmý význam. Pak se pro větší srozumitelnost a jednoznačnost výkladu používá pojmů výchova a vzdělávání. Záměrem je zdůraznit komplexnost, tj. působení na celou osobnost vychovávaného. Oba pojmy se doplňují a na základní úrovni jsou si rovnocenné. Výchovou – v užším smyslu – se zde rozumí působení především na citovou a volní stránku a vzděláváním působení převážně na rozumovou stránku vychovávaného. Je třeba upozornit, že jde pouze o teoretickou definici, která je prakticky nerealizovatelná – nelze vychovávat nebo jen vzdělávat! Prakticky jde o procesy neoddělitelné. Z tohoto důvodu se v praxi hojně využívá označení výchovně-vzdělávací proces.

Funkce výchovy

a) socializační (učí jedince žít ve společnosti)

b) formativní  (rozvíjí jedince – pozitivní vlastnosti)

c) enkulturační  (jedinec si osvojuje hodnoty, vědomosti v oblasti kultury, hodnoty a normy dané společnosti)