Na úvod bych chtěl zdůraznit, že následující článek se možná bude hodně blížit k Úvaze, ale bohužel toto téma se podle mě jiným způsobem napsat nedá. Na to, abych to psal jako vědeckou práci, tak jsem zatím moc zkušenosti na vysoké škole nepobral. I přesto jsem toho názoru, že není vůbec špatné se nad mou myšlenkou, která mi v hlavě leží už minimálně dva roky, pořádně zamyslet. Jak už jsem se zmínil v předchozí větě, není to něco, nad čím bych začal přemýšlet ze dne na den, ale čím více se zajímám o ostatní jazyky, tím mi přijdou všechny postavené na stejném základu. Anebo všechny jazykové rodiny pochází z jednoho kmene? Otázek bych měl tisíce, ale odpovědí už bohužel ne.

INDOEVROPSKÉ

Pro svou hlubší myšlenku, jsem si vybral „pytel s jazyky“, který nám je všem nejblíže, který všichni moc dobře známe. Po delším uvážení jsem se rozhodl, že utvořím tabulku, ve které půjde jasně vidět, že některá slova si jsou až moc podobná, i přestože propast mezi státy, kde se tak mluví je i tisíce kilometrů daleká.

SLOVNÍ ZÁSOBA

Dříve než se začnu zabývat mou tabulkou, tak bych chtěl objasnit, proč jsem zde uvedl „dva Germánské“ jazyky. Ale ono ve skutečnosti nejsou ze stejné skupiny. Ano, stará Angličtina má zde kořeny, ale ta nová má z 85% převzatá slova, někdy i dokonce gramatické jevy z Latiny a Farnouzštiny. Proto si myslím, že by se měla spíš řadit do Románského rodu. A propo jsem ji zde uvedl, protože dnes takových jevu už moc není, buď ty řeči byly vyhubený úplně a nebo dopadly takhle.

Zde jsem se snažil vybrat slova, která jsou často frekventovaná, a nějakým způsobem lze v nich najít podobnost. Nechtěl jsem, aby to byly odborné termíny, z jednoho prostého důvodu > většinou jsou převzaté. Proto si myslím, že u těch mnou zvolených je zvláštní,jak si jsou všechny  příbuzné, vzhledem k tomu, že se jedná o různé „rody“ a kmeny ve kterých se používaly, žili od sebe daleko…

Nemyslím si, že se jedná o náhodou, aby TŘI různé národy měly stejnou myšlenku a třeba slovo matka mělo k sobě zpropadeně blízko. Možná by si někdo řekl, že zde hrál velkou roli cit, ale s tím bych nesouhlasil, protože se určitě najdou i jazyky, kde mají pro osobu, která nás všechny porodila jiné oslovení a úplně odlišné, než jsou ty naše a existují od samého počátku lidstva. Zatímco takový pes, nemusí existovat po staletí, jako my lidé a proto když už se všichni rozešli a začali si budovat svá území na jiných místech, tak všude pro něj hledali jiné oslovení => KAŽDÝ jazyk má pro něj své označení. Ale co ještě více utvrzuje mou myšlenku je to, že CITOslovce by měly být všude stejné, a nebo aspoň podobné a přizpůsobené danému jazyku. Proč tedy již zmíněný pes  „štěká“ v anglicky mluvicích zemích jinak, než u nás v České republice? Přitom by to mělo být vše založeno na citu a poslechu, ale to zvíře vydává zvuky všude stejné.

GRAMATICKÉ JEVY

V této části už není poněkud jednoduché prokazovat stejnorodost, ale za pokus to určitě stojí. I když se zde naskýtá jedna filozofická otázka > jsou lidé nucení vytvoření nějakých gramatických časů díky tomu jak vše kolem nás plyne? Anebo jsou i skupiny, kde vše vidí úplně jiným pohledem? Tomu snad přijdu na kloub v mém odstavci.  Co mi přijde poněkud zvláštní, jak je to možné, že se v několika mluvených projevů různých řečí projevují PODOBNÉ gramatické jevy, ale jsou zase jiné, kde se neukazují vůbec. Jedním vzorovým příkladem jsou členy. Germánské a Románské skupiny je používají denně. Pro nás jako Slovany se zdají úplně zbytečné, nepochopitelné a je to něco nepřirozeného. Ale ostatní si zase bez nic neumí představit svou konverzaci. Přitom my je svým způsobem máme také, akorát ne přímo, ale u nás vše vyplyne z kontextu věty a máme ukazovací zájmena.

Imperfektum, průběhové časy, vid dokonavý a nedokonavý

Tři různé názvy, tři různé časy, několik odlišných detailů, ale ve výsledku jeden princip.
Imperfektum je v Italštině minulý čas, podobný tomu minulému průběhovému v Angličtině (ano mají i podobné v přítomném a budoucím, ale ty já ještě bohužel detailně neznám, zatím co u Angličtiny vím, že existují). A my zase máme v Češtině vidy, které nám hodně věci vynahradí.  Vymyslel to někdo v době, kdy  se lid pomalu rozmnožoval a žil v jedné velké skupině, tisíce let zpátky, anebo vše vzniklo v době, kdy měli potřebu si vykládat složitější věci a proto byli nucení používat jiné a jiné časy? Ale i přesto se zde naskýtá otázka, zda li je už používali i v jeskyních a postupem času si je každý přizpůsobil svému prostředí a své slovní zásobě. Ale jedno je jistě, že všechny Indoevropské jazyky, stojí na úplně stejném základu.

ZÁVĚR

Pátrat po tom, jaké slova byly první a díky komu, čemu a na jakém území vznikla dnešní rozsáhlá skupina Indoevropských jazyků by bylo na dlouho. Dokonce ani mnoho  vědců se zatím nedopracovalo ke stoprocentnímu výsledku. Je zde mnoho spekulací , ale žádná nemůže říct: „Bylo to takhle a žádná jiná možnost tu není!“ Já nadále věřím, že časem vystuduji Český jazyk a Italštinu a budu moct rozvíjet své jazykové schopnosti na to, abych se mohl dopracovat k tomu, že jednoho dne zobrazím publikaci s názvem: „ANO, VŠECHNY JAZYKY MAJÍ ZÁKLAD JEN V JEDNOM. My už víme, který to byl!“
Toto je zatím jen sen, ale věřím, že když se nad tím mnoho lidí zamyslí, a každý přinese nějaký nový objev, tak společnýma hlavami na to přijdeme a možná nám to pomůže k tomu, abychom si uvědomili, kdo opravdu jsme a odkud pocházíme.