Pro některé z nás, zvláště pro Evropany, je vzdělání samozřejmostí, jako bychom šli na nákup. Ne vždy tomu tak ale bylo a ne všude na Zemi tomu tak je dodnes.

Docházku do škol bereme kterak každodenní rutinu mládeže, jakoby jsme šli například na nákup, ne vždy tomu tak ale bylo. Ačkoli lidský rod započal před 302.000 lety, vzdělání kterak takové se začalo formovat až s prvním vznikem měst a s prvními civilizacemi (Sumer, Egypt), to jest 4500 let p.n.l. Už v té době byly nutné výpočty, kvůli poloze hvězd a planet na nebi, které určovali rituály, zemědělské činnosti apod. Vznik obchodu, kupectví, předpokládal znalosti matematické, psaní tabulek. Bylo potřeba se umět domluvit s cizinci, mluvícími jiným jazykem. To všechno s sebou přinášelo nutnost nejen hromadit vědomosti v knihovnách, ale též vědomosti předávat na další pokolení.

Spolu s prvními literárními díly (Epos o Gilgameši je nejstarší dochovaná památka na světě), biblí (Starý zákon a následující Nový zákon), tzv. apokryfy, nekanonizovanými texty k bibli, náboženskými texty apod. se vzdělání začalo šířit dál do světa z oblastí dnešního Iráku a Sumeru. Všechno tohle, ale předpokládalo jednu věc. Vznik písma – prvotní písma vznikala na více místech na Zemi a to formou zápisu ve značkách. Z těchto piktogramů se na 4 místech na Zemi začalo formovat prvotní písmo. Byla to Mezopotámie (Sumer), Čína, Indie a střední předkolumbovská Amerika, zde se ale písmo formuje až později. Velice obecně řečeno, přes piktogramy a písmo hláskové, vzniklo písmo slabičné, dnes nejdokonalejší forma zápisu. Forma zápisu číslic se k nám dostala z Indie přes Arábii.

Se šířením Písma svatého neboli bible, dochází k rozvoji a šíření vzdělanosti a humanismu, zvláště po Evropě a následně v evropských bývalých koloniích a po celém světě. Lidé začínají sdílet své myšlenky a historii, to se sebou ale nese nutně potřebu udržovat školy a školství. Ne všem se dostane dnes kvalitního vzdělání. O to víc bychom si měli vážit této možnosti v Evropě a v civilizovaných zemích, vždyť díky vzdělání můžeme mnohé.

Dnes máme několik stupňů vzdělání a můžeme si po základní škole dokonce určit i náš budoucí profesionální směr, kterým se vydáme. Nemusí to být jen učební obory, ale i střední a následně vyšší a vysoké školy s několika akademickými stupni. Vzdělávat se můžeme celý život. Nemusí to být jen kurzy, univerzity třetího věku, ale díky vzdělanosti můžeme jít cestou samostudia. Važme si toho, že se nám dostalo vzdělání.

Uvažovali jste, kam půjde vaše profesní dráha v životě? Těch co vycházejí základní školu, se to týká hl. Jejich budoucí vzdělání, jim ovlivní mnoho až do smrti.

Važme si systému vzdělávání v Evropě. Československý vzdělávací systém patřil donedávna dokonce k těm nejlepším. Člověk se začíná vzdělávat vlastně už v mateřské školce, kde by si měl osvojit základní znalosti a dovednosti pro budoucí život. Následně se zdokonalí v prvním a druhém stupni základní školy, pak začíná jeho specializace na učňovských oborech nebo středních školách či gymnáziích.

Má-li dobré výsledky a chuť, může studovat dál na vyšších školách nebo univerzitách. Škoda jen, že těch soukromých vyrostlo kterak hub po dešti a degradují nám náš vzdělávací systém. Vystudovaní lékaři a odborníci dosud nemají zákonem dáno, že musí státu za studium vrátit peníze nebo odpracovat osm let, chtějí-li za prací odejít do zahraničí. O takovéto nelogické kolize není ale v našem vzdělávacím systému nyní nouze.

Vysokoškolské studium má u nás několikaset let starou tradici počínaje Univerzitou Karlovou (Pražská Universita, založena roku 1348), Palackého Univerzita (Olomoucká Universita, z. r. 1573), Mendelova univerzita (z. r. 1919), Masarykova Univerzita (z. r. 1919) apod. Na univerzitní školství nemělo vliv ani znovuobnovení po dvou světových válkách.

Studovat se dá opravdu hodně věcí, přes jazykovědu, matematiku a fyziku (mat-fyz), chemii, lékařství až třeba po Zahradnickou fakultu v Lednici na Moravě a to vše v různých oborech a stupních vzdělání.

V Česku je opravdu možností ke studiu mnoho. Nemusíme studovat ale jen v České republice, po roztržení Československa, se jakékoli studium a vysokoškolské diplomy uznávají i mezi oběma republikami. Studovat můžete na stipendiu, např. i v Polsku a jinde v zahraničí. Odborné stáže nám umožňují podívat se kamkoli do vzdělaného světa (Slovinska, Chorvatska, Bulharska, Ruska, i USA, ale třeba Austrálie).

Velkou výhodou je, když ovládáme světový jazyk, na prvním místě (a dnes je to samozřejmost) je takové současné esperanto, jazyk, s kterým se domluvíme skoro opravdu všude – angličtina – což je taková lingva franca současnosti jako dříve latina. Určitě využijeme i znalost azbuky a ruštiny, neztratíme se ani s němčinou nebo francouzštinou, španělštinou, portugalštinou atd.

Ale nemusíme mít notně cíle akademické. K tomu, abychom se stali úspěšní a začali podnikat, nám stačí výuční list, budeme-li ve svém oboru dobří, budeme se mít opravdu dobře. Bez vzdělání to ale opravdu nepůjde.

„Pojď sem dítě, uč se moudrým býti“ – víte, kdo je autorem citátu? Mám napovědět? Je to Čech, narodil se 28. 03. 1592 a zemřel 15. 11. 1670 v Amsterdamu.

Ano, jedná se o Jana Amose Komenského.

Vzdělání k nám de facto připutovalo spolu s věroukou. Ne, že bychom do té doby byli nějací neandertálci, avšak s příchodem Cyrila a Metoděje (řecky před křtem: Konstantinos a Methodios) na Velkou Moravu r. 863 se spolu s křesťanstvím začalo šířit i vzdělání. Cyril a Metoděj ustanovili za bohoslužebný jazyk staroslověnštinu, velice blízkou všem Slovanům. Tato dvojice je též proto nazývána Apoštolové Slovanů nebo též Slovanští věrozvěstové. Jejich přínos je i v nové abecedě Slovanů hlaholici, na jejímž základě se formuje i cyrilice a následně azbuka (používána dodnes v Rusku, Bělorusku, Ukrajině a Bulharsku). Možná to byla tehdy trochu i chyba, protože mnoho písmen se už tenkrát dalo přijmout z abecedy latinské. Znalost dnešní azbuky ale přijde určitě vhod.

Vzdělání patřilo v historii Evropy, zvláště ve středověku, k výsadě mocných, bohatých a samozřejmě církevních hodnostářů. Měli bychom si tedy vážit dnešního vzdělání, kterého se nám dostalo a dostává. Za současného lídra ve vzdělání jsou považováni Skandinávci, i když donedávna jsme se s nimi mohli srovnávat. Současné změny stávajících dobře zavedených věcí, byly mnohdy pro školství bolestivé a ne zrovna dobré. Navíc přehršel soukromých škol a univerzit množstvím nekvalitních studentů vzdělání spíš degradovalo. Jakoby bylo na ostudu, mít kvalitní výuční list, podnikat a mít se dobře. Každopádně instalatér s vyšším vzděláním začíná působit směšně.

Podobu dnešního vzdělávacího systému je potřeba ale hledat úplně jinde. Není to v Evropě. Střediska dřívějších civilizací byla v Sumeru (Mezopotámii), Číně a Indii. O něco později též v předkolumbovské latinské Americe.  Odsud se vzdělání šířilo dále do světa. Mezopotámie ovlivnila především Evropu, zatím co Indie své blízké okolí a Čína měla vliv na Japonsko, Koreu, Mongolsko a ostatní země. Z Indie přišel pojem nuly do matematiky a též symboly čísel se dostaly z Indie přes Araby do Evropy.

Važme si toho, že máme vzdělání a můžeme se dále vzdělávat. Znalost písma nám umožňuje číst tyto řádky. Kdyby byla ve světě větší gramotnost, určitě se to pozitivně projeví na objevech, literárních dílech, ale třeba poklesem válek na Zemi.